NAŠE ODPOVĚĎ ZNÍ NE
Otevřený dopis v reakci na Projev o stavu Unie 2026
Paní předsedkyně,
ve svém Projevu o stavu Unie jste se nás zeptala, zda chceme silnější a nezávislejší Evropu s větší schopností jednat. Řekla jste nám, že „pouze Evropa může Evropanům zajistit skutečnou suverenitu.“ Vyzvala jste k vytvoření nových evropských bezpečnostních struktur a k větší hospodářské integraci.
Požádala jste Evropany o odpověď.
Naše odpověď zní NE.
Ne proto, že bychom odmítali Evropu. Evropa je náš domov.
Odmítáme ale vaše tvrzení, že pouze Evropa může Evropanům dát skutečnou suverenitu. Suverenita není něco, co nám může dát Evropská unie.
Veškerá politická moc vychází z lidu. Jejím zdrojem není stát, vláda ani Evropská unie.
Protože jsou lidé suverénní, stát existuje proto, aby jim sloužil a naplňoval jejich vůli. Jeho moc vychází z lidí, nikoli naopak.
Evropská unie je od tohoto zdroje moci vzdálena ještě o jeden stupeň. Existuje proto, aby sloužila svým členským státům a naplňovala jejich vůli, a vykonává pouze ty pravomoci, které se jí rozhodly svěřit.
Evropská unie není suverénním státem a nemůže Evropanům suverenitu dát.
TENTO MANDÁT JSME VÁM NEDALI
Země, které vstoupily do EU v roce 2004 — mnohé z nich teprve nedávno osvobozené od totalitní vlády — vstoupily do Unie založené na smlouvách, které tehdy platily.
Krátce nato přišel návrh Evropské Ústavy.
Když se lidí skutečně někdo zeptal, Francie řekla NE. Nizozemsko řeklo NE.
Velká část tohoto projektu se následně vrátila prostřednictvím Lisabonské smlouvy. Ta rozšířila hlasování kvalifikovanou většinou i pravomoci na evropské úrovni, přesto téměř žádné evropské obyvatelstvo nedostalo možnost o ní přímo hlasovat. Irsko bylo výjimkou: Irové Lisabonskou smlouvu nejprve odmítli a následně byli po vyjednání záruk požádáni, aby hlasovali znovu.
Evropská unie, která existuje dnes, se tedy vyvinula daleko za rámec toho, pro co původně hlasovaly miliony lidí ve střední a východní Evropě. Toto je důležitý fakt, pokud nyní hovoříte o evropské suverenitě.
EVROPSKÁ HISTORIE JE KRVAVÁ
Po rozpadu římské moci v západní Evropě sjednotil Karel Veliký velkou část kontinentu pod císařskou korunou. Evropské integrační hnutí se k jeho odkazu hlásí dodnes.
Staletí, která následovala, však byla poznamenána opakovanými boji o nadvládu nad kontinentem mezi panovníky a dynastiemi soustředěnými na územích, z nichž se později staly Francie, německá království a Britské ostrovy.
Jiná staletí. Jiní panovníci. Jiné příčiny.
Jeden vzorec se však opakoval znovu a znovu. Panovníci usilovali o stále větší území, více zdrojů a více lidí, nad nimiž mohli vykonávat svou moc a od nichž mohli vybírat peníze. Jejich ambice rostly, ale cenu za ně platili obyčejní Evropané.
Oni platili daně. Oni dodávali pracovní sílu. Oni dodávali vojáky. Oni pohřbívali své děti.
Království, říše a vlády vznikaly a zanikaly. Hranice se posouvaly. Vlajky se měnily. Ale po generace byli obyčejní lidé nuceni financovat ambice, které nebyly jejich, a umírat ve válkách o to, kdo bude určovat politické uspořádání Evropy.
Osmdesát jedna let po poslední katastrofální válce v Evropě stále častěji vidíme známky toho, že Evropská unie připravuje Evropu na další velkou konfrontaci s Ruskem, které se po staletí považuje za dědice Východořímské říše.
Dávné rozdělení mezi západním a východním Římem možná z našeho dnešního politického slovníku zmizelo, jeho dědictví je však stále velmi živé. Před několika málo lety Ukrajina postavila Ruskou pravoslavnou církev mimo zákon a zpřetrhává staleté náboženské vazby s Moskvou.
Dvakrát během pouhých dvou století obrátila kontinentální evropská mocnost, která dostala velkou část Evropy pod svou kontrolu, svou sílu na východ proti Rusku: Napoleon v roce 1812 a Hitler v roce 1941. Obě tažení skončila katastrofou nepředstavitelného rozsahu.
Nedovolíme, aby byla Evropa potřetí organizována za stejným účelem. Už nebudeme dělat užitečné idioty ve válkách, které vymysleli jiní, které se platí z našich peněz a bojují v nich naše děti.
Evropa už nikdy nesmí být sjednocena za účelem války.
Krvavé dějiny Evropy nedávají žádné evropské instituci morální mandát proměnit národy Evropy v jedinou kontinentální mocnost.
Pokusy soustředit moc nad tímto kontinentem po staletí znovu a znovu končily soupeřením, nadvládou a válkou. Proto odmítáme představu, že sjednocení Evropy skončí další válkou s Ruskem nebo jinou mocností.
Nechceme další evropské impérium.
Chceme suverénní evropské národy: mírumilovné, prosperující a svobodné spolupracovat mezi sebou i se zbytkem světa.
Žádné hlavní město nemá právo vládnout Evropě. Ani Paříž, ani Berlín, ani Londýn, ani Moskva, ani Brusel.
ODMÍTÁME VÝSLEDKY VAŠÍ PRÁCE
NEDOKÁZALA JSTE DOSTÁT PRÁVŮM A ODPOVĚDNOSTI, KTERÉ SAMA HLÁSÁTE.
EU stále nepřistoupila k Evropské úmluvě o lidských právech, přestože jí tuto povinnost ukládají její vlastní smlouvy, zatímco vaše vlastní Komise byla odsouzena za způsob, jakým nakládala s žádostmi o zpřístupnění vaší komunikace se společností Pfizer.
PODKOPALA JSTE HOSPODÁŘSTVÍ EVROPSKÉ UNIE.
Evropské společnosti čelí cenám energií výrazně vyšším než jejich hlavní konkurenti a mezi padesáti největšími technologickými společnostmi světa jsou pouze čtyři evropské — zatímco Brusel stále více reguluje i ty nejmenší detaily hospodářského života.
NEDOKÁZALA JSTE OCHRÁNIT HRANICE EVROPY.
Desetiletí nekontrolované migrace a nedostatečného vymáhání pravidel přinesla rostoucí tlak na bydlení, školy, veřejné služby a státní rozpočty a zároveň podkopala důvěru lidí ve schopnost vlád kontrolovat, kdo do jejich zemí vstupuje a kdo v nich zůstává.
A vaše priority jsou patrné i z vašeho vlastního rozpočtu: Evropská unie v roce 2026 vyčlenila více než 13 miliard eur na vlastní administrativu, ale pouze přibližně 5 miliard eur na migraci a správu hranic.
Odmítáme také politickou představu, že masovou migraci lze využít k oslabení národní identity. Lidé přicházející ze zemí mimo Evropu přirozeně nemají stejné zděděné pouto k našim národním dějinám, institucím a státům. Obyvatelstvo se slabšími společnými historickými vazbami může být snazší přesvědčit, že tyto národy jsou přežitkem a měly by ustoupit jedinému nadnárodnímu evropskému státu.
NAHRADILA JSTE PRAGMATISMUS IDEOLOGIÍ.
Prostřednictvím Green Dealu, cen uhlíkových emisí a závazných evropských pravidel jsou členské státy nuceny přenášet náklady na vlastní lidi, aby naplňovaly priority stanovené na evropské úrovni. Stále větší část toho, co Evropané vydělají, je přesměrována na politické cíle, které si přímou volbou nevybrali.
NAHRADILA JSTE DIPLOMACII KONFRONTACÍ.
Vztahy s Ruskem jsou z velké části zmrazené, zatímco vztahy s Čínou, a dokonce i se Spojenými státy, jsou stále konfrontačnější. Evropa musí být schopna udržovat funkční vztahy s velmocemi i tehdy, když s nimi nesouhlasíme.
NEDOKÁZALA JSTE RESPEKTOVAT VLASTNÍ PRINCIPY.
EU slibuje subsidiaritu — rozhodování co nejblíže lidem — zatímco moc, regulace a administrativa se nadále hromadí na evropské úrovni.
NEDOKÁZALA JSTE OCHRÁNIT SVOBODU PROJEVU, SOUKROMÍ A POLITICKÝ NESOUHLAS.
Soukromá komunikace čelí stále rozsáhlejšímu regulatornímu dohledu, instituce EU zasahují stále hlouběji do prostoru politických informací na internetu a objevují se dokonce obavy z toho, že lidé přicházejí o bankovní služby kvůli svému politickému či filozofickému přesvědčení.
A vaší odpovědí na tato selhání je více moci pro Brusel?!
Naše odpověď zní NE.
EVROPA NENÍ EVROPSKÁ UNIE
V celém svém projevu jste opakovaně mluvila tak, jako by Evropa a Evropská unie byly totéž.
Nejsou.
Evropa je starší než EU a nekonečně větší než její instituce. Čech požadující českou suverenitu je Evropan. Francouz požadující francouzskou suverenitu je Evropan. Nizozemský volič, který říká NE další integraci, je Evropan.
Odpor vůči vašemu politickému projektu není odporem vůči Evropě.
Po téměř sedmi letech vašeho předsednictví jste popsala krize Evropské unie, její rozdělení, hospodářské problémy, bezpečnostní hrozby a ztrátu důvěry — nikde jste si však vážně nepoložila otázku, jakou odpovědnost za stav Unie, kterou vedete, nese vaše vlastní Komise.
Vedení znamená odpovědnost.
Žádáte od nás ještě více pravomocí a autoritu činit rozhodnutí.
Naší odpovědí není pouze to, že vám žádné další nedáme.
Bereme si zpět pravomoci, které byly v minulosti od nás a našich států přeneseny na Evropskou unii.
Suverenita náleží lidem. Moc vychází z nich, nikoli z Bruselu. Co lidé svěřili, mohou si také vzít zpět.
Proto odmítáme jakékoli další předávání politických pravomocí evropských národů Evropské unii a bereme si zpět pravomoci již předané tam, kam suverenita náleží: lidem a jejich státům.
Požádala jste Evropany o odpověď.
Naše odpověď zní NE.
Chtěla jste vědět, zda stále máte naše srdce.
Nemáte.
Žádáte více moci.
Odmítáme.
A tu svou si bereme zpět.
Po téměř sedmi letech ve funkci předsedkyně Evropské komise je stav Unie také výsledkem vašeho vedení.
Podle smluv Evropské unie má pravomoc odvolat Evropskou komisi Evropský parlament.
Ten tuto svou odpovědnost nesplnil.
Politická moc však v konečném důsledku náleží lidem. Když jejich zástupci nedokážou volat představitele moci k odpovědnosti, musí lidé promluvit sami.
A proto promlouváme.
Ztratila jste naši důvěru.
Ztratila jste náš respekt.
A v očích lidí, jejichž práce a daně udržují instituce, které vedete, jste ztratila i veškerou politickou autoritu, kterou jste kdy měla.
Vyslechli jsme si vaše hodnocení.
Viděli jsme výsledky vaší práce.
Náš závěr je: